Asperger Syndrom Center

Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu
Přítelův synovec je 18 letý kluk s Aspergerovým syndromem ,momentálně je hospitalizován v nemocnici po úrazu,který si patrně způsobil sám,je závislý na lécích proti bolesti,momentálně je po operaci a nemocnice ho chce nechat převézt do psychiatrického zařízení,kde strávil část svého dětství a má z toho panickou hrůzu, i když není doléčení a potřebuje následnou péči a hlavně rehabilitaci
Jaká práva o rozhodování ohledně lékařské péče mají v tomto případě rodiče,když je mu už 18 a sám neví co je pro něj momentálně nejlepší řešení .
Děkuji za jakoukoliv radu nebo kam se s touhle problematikou obrátit

Dobrý den, milá Bohumilo.
Děkuji za Váš dotaz a omlouváme se za pozdější odpověď.
Situace Vašeho synovce byla velmi vážná. Snad se vše podařilo uchopit tak, aby se cítil lépe.
Co se týká legislativy, ano, pokud je mu 18, má možnost za sebe rozhodovat sám. V případě, kdy si úraz způsobil sám, je pro něj důležité, aby se mohl nějak stabilizovat, i co se týká braní léků.
Tento postup, který byl nastaven a chtěli ho odvézt do psychiatrického zařízení, je klasickým postupem medicíny. Oni nemají jistotu, že by si zranění znovu sám nezpůsobil, proto v tomto případě jednali dle tabulek a zajetých postupů.
Abych mohla říci s jistotou více, musela bych znát Vašeho synovce a celou situaci lépe.
Myslím, že v léčebně mu dají léky, aby se mohl vyladit, aby mohl být vyrovnanější. Pokud si lékaři ověří, že si nechce ublížit, měli by ho propustit do domácí péče, kdy bude docházet ambulantně.
Otázkou je, co dál. Měl by se nastavit plán jeho rekonvalescence, jak fyzické, tak psychické.
To, že dostane léky na užívání je jedna věc, ale je potřeba, aby měl s kým si promluvit a komu důvěřovat. To, že si sám chtěl ublížit vypovídá o tom, že nebyl chápán, pravděpodobně se cítil dost vyčerpaný všemi nároky ať už svých nejbližších, školy, možná mohla sehrát svou roli láska. Je potřeba, vnímat ho a respektovat ho. Dopřát mu klid, jeho vlastní prostor, jak v komunikaci, tak pochopení v tom, co opravdu potřebuje.
Je smutné, že jeho stav musel dojít až do takové fáze. Pokud se něco v jeho nejbližším okolí nezmění, Váš synovec na tom bude časem ještě hůř.
Pokud by chtěl a měl zájem, neváhejte doporučit náš kontakt. Nyní jsme v plné polní a jsme ,,na drátě". Myslím si, že kdyby měl někoho, kdo mu bude rozumět, byla by situace jiná. Necítil by se tak bezmocný a ztracený.
Občas pomůže s někým sdílet starosti. Navíc zde je přidaná hodnota to, že nikam nemusí chodit a komunikace je téměř anonymní.
Budeme rádi, když se ozvete s informací jak se synovci daří, jak zvládá.
Děkuji a držím palce
Tina Prokopová

Dobrý den,
všude se píše o projevech dětí s AS nebo dospívajících. Mám podezření u partnera na AS - je mu 41 let. Podezření na AS vzniklo tím, že spolu máme dceru. Dcera byla velmi specifická. Přesně stejné projevy jako otec. Uzavřeli jsme to vždy tím, že je dcera "specifická" po tatínkovi. Ale následně byl u ní zjištěn AS. Otec má nakonec potíže fungovat jako otec. Vůbec nezvládl fakt, že by se měl o děti starat a když si dceru bere, vždy nechává péči na svojí mamince. Nebo vyhledává vždy pomoc nějaké další dospělé osoby. Sám s dcerou vlastně nikdy nebyl. Jak je to prosím se zvládáním rodičovských povinností u otce s AS. Neptám se proto, že bych chtěla otce nějak snižovat. Doby porozchodových neshod jsou už za námi. Spíše mě zajímá, jestli lidé s AS obecně fungují vůbec jako rodiče. Nebo toho prostě nejsou schopni? Protože mi připadá, že otce i mrzí, že nefunguje jako otec - od dětí po porodu jednoduše odešel. Ale možná není vůbec schopen otcovskou roli nějak zvládat, pokud trpí také AS. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, omlouváme se za zpožděnou odpověď.
Ráda bych na Vaši otázku odpověděla co nejvýstižněji, bohužel to pár větami nelze. AS je dědičný, ale může se projevit v různých formách, variantách. Pravděpodobně Váš, pokud chápu situaci dobře, tak bývalý partner může mít AS. Pravděpodobnost je vysoká, vzhledem k přítomnosti AS u dcery.
Pokud se vyhýbá samostatné péči o dítě, může tento stav plynout právě z pocitu nejasností, nejistoty ve správnost svého chování. Raději jde ,,na jistotu" a vyhledá ještě jinou osobu, u které si bude více jistý v to, že o dítě bude dostatečně, např. emočně postaráno.
Pravděpodobně je to asi lepší varianta, než když neví, jak s dítětem existovat a chovat se slepě. Mohl by tak něco podcenit a vzniklé důsledky by sám nedokázal řešit. A tak se těmto situacím, které nemá pod kontrolou, úmyslně vyhýbá. Ať už z pocitu jistoty v sebe sama, nebo proto, že ví, že by dítě potřebovalo více péče, než on je schopný rozklíčovat, dát, nebo adekvátně reagovat.
Je důležité, že si bere vždy někoho k sobě. Ví, že to tak je lepší, nejen pro něj. Pokud zvládá, jako dospělý, základní povinnosti chodu domácnosti, pak si myslím, že o dceru bude dobře postaráno. Může to mít menší mouchy, ale to by se mělo dát vyladit společnou komunikací. Navíc aspergeři si rozumí, měli by i oni :)
Pokud budete chtít probrat situaci detailněji, napište soukromý email, můžeme se pak zaměřit na konkrétní dění.

Přeji pěkné dny
ASC Aspen

Dobrý den, nevíte o nějakém psychiatrovi z Plzně, který se zabývá dospělými s aspergerem? Stávající paní doktorka z Prahy končí a dceři doporučila, aby si našla psychiatra blíž svému bydlišti.
Děkuji a přeji hezký den Šejvlová

Dobrý den, milá Věrko :)
Omlouváme se za zpoždění odpovědi. Po odchodu naší paní doktorky na odpočinek jsme sháněli lékaře, který by byl schopen plně pochopit AS a uměl tak pracovat s lidmi s AS. Bohužel jsme zatím doposud nenašli nikoho, s kým bychom mohli navázat smysluplnou spolupráci. Hned jak někoho solidního a plně informovaného o problematice lidí s AS najdeme, dozvíte se na našich webových stránkách a pošleme Vám osobně zprávu. Děkujeme

Já zdravím vás všechny,moc ráda bych se někomu z aspergerů ziijicih v Plzni stala užitečnou. Potíž je v tom,že já nemohu kvi svému autistickému handicapu a sníženému intelektu i omezené svéprávnosti pomáhat někde.ofiko. Nemohu být dobrovolnice ani sociální pracovnice.
Je mi 24 let. Mám atypický autismus a beru antidepresiva. Moc ráda bych našla v Plzni a okolí kluky i holky ve věku 15 ž 19 let s porucha.i autistického spektra ,který prožívá osamnelost , touhu po kamarádce a m klidně i nízkofunkční AS nebo kterýkoliv typ autismu.
Někdy mívám své těžké dny,i deprese nebo úzkosti a doma mám i afekty agrese,ke kamarádům jsem ale většinou vstřícná a ráda jsem někomu nablízku a užitečná.
Pomáhá mne to,cítit se hodnotnou a milovanou osobou.
Mám ráda angličtinu ,jsem věřící a o víře se ráda bavím ,ale.nevnucuji druhým,aby uvěřili. Mám ráda intenzivní psaní a volání , u osobních setkání potřebuji pravidelnost vyšší.nez jednou za měsíc. .
Asppergeruv Syndrom je zajímavé oznámit zblízka a proč hledám tak mladé ,je protože mám Aspergera kamarada , který jede studovat do Chebu a nebudeme se moc vídat. Předem děkuji všem,kdo napíši.
Mám číslo +420722071121 a mám WhatsApp a další aplikace na komunikaci .

Dobrý den,

už několik let mám podezření na AS u své osoby. Mám od dětství potíže, s věkem se zhoršují. Podle psychiatrů mám schizoidní poruchu osobnosti, panickou poruchu s agorafobií (přičemž mé příznaky či potíže nesedí na výklad panické poruchy, spíše vypadají jako záchvat u AS), sociální fobii a další potíže. Je mi aktuálně 27 let a můj stav je takový, že jsem sotva zvládla dokončit SŠ (studium na individuální studijní plán, odkládání maturity, co to jen šlo, maturita udělaná až po 4 letech od konce studia, se samotným studiem nebyly potíže, baví mě se učit, jsem nadprůměrně inteligentní (dle Mensa +120), ale nezvládala jsem docházku a ostatní studenty), v péči psychiatra jsem od 15 let, v životě jsem pracovala jen jednou asi 3 měsíce na 4 hodiny denně a nezvládala jsem to. Od 15 let diagnóza těžké panické poruchy s agorafobií, kvůli tomu nemohu jezdit mimo město/okres. Na psychotestech jsem byla jen jednou, kdy jsem si testy musela vyprosit, psychiatr říkal, že jsem normální, jen víc citlivá. Závěr schizoidní porucha osobnosti. Test trval necelou hodinu, kreslila jsem postavy, dělala Rorschacha a nějaký dotazník. Schizoidní porucha je celkem dobrý popis toho, co mám za potíže, ale AS mi přijde více odpovídající (hlavně kvůli sociálnímu poli a projevech záchvatů - údajné panické poruše, pak kvůli dalším potížím, které schizoidní porucha nepopisuje, zatímco AS ano). Nemohu své potíže aktuálně řešit s lékaři, nečekám od Vás, že mi dáte online diagnózu. Osobně si myslím, že správná diagnóza je základ. Můj psychický stav se zhoršil o něco víc, než za uplynulé roky, metody fungující u mých oficiálních diagnóz mi nepomáhají, tudíž bych chtěla vyzkoušet metody, které pomáhají lidem s AS. Můj dotaz tedy je: co obecně pomáhá dospělým lidem při záchvatu? Jak mohou dospělí s AS záchvatům předcházet? Je nějaká možnost pro dospělého bez diagnózy AS (tedy jen s podezřením) najít si online terapii zdarma? Nebo nějakou podobnou formu pomoci bez nutnosti někam docházet či dojíždět? Ideálně formou emailu nebo chatu? Omlouvám se za dlouhý příspěvek a možná hloupé dotazy. Moc Vám děkuji za odpověď.

Moc Vám děkuji, email jsem právě odeslala, ale až teď jsem si všimla, že v nadpisu má být Poradna. Moc se omlouvám za chybu. Přeji hezký zbytek dne.

Dobrý den, Markéto.
Jmenuji se Honza, a mám Aspergerův syndrom. Popisuješ podobné problémy, které prožívám já. Je mi 22 let, a v posledním roce se některé z mých stavů zásadně zhoršily. Mám IQ 135+, a na Mensa testech jsem byl také. I přesto jsem nedostudoval gympl, a následně ani běžnou střední školu. Od mých 18ti let jsem byl střídavě hospitalizován v PN Bohnice, kde mi diagnostikovali hraniční poruchu osobnosti, a nakonec hebefrenní schizofrenii. Navzdory mé dětské anamnéze jsem pro tuto diagnózu dostal invalidní důchod 3. stupně, a přitom schizofrenní, ani psychotický nejsem. Nedokážu ti poradit, co dělat proti záchvatům. Sám si s tím lámu hlavu a je to k ničemu. I přes to si dokážu představit, co prožíváš, a myslím si, že s PAS jsi na správné cestě. Potkal jsem spoustu doktorů, kteří mne diagnostikovali a léčili na základě chybných domněnek. Svou diagnózu jsem objevoval převážně sám, a myslím si, že právě v tom (alespoň z části) spočívá charakter vysokofunkčního autismu. (především pro autisty, kteří byli špatně diagnostikováni)
Sám jsem v tom dost zmatený, a tvůj komentář mne z velké části uklidnil. Doufám že se tvá "diagnóza" prokáže, abys mohla sebejistěji pokračovat v životě dál.

Hodně štěstí!

Dobrý den,
kdysi jsem se dozvěděla o centru poradenské či výchovné péče pro mladé lidi s vysokofunkčním autismem v Ostravě. Nyní toto zařízení nemohu na internetu najít. Mohli byste mi prosím poradit

Dobry den,syn na Aspergeruv syndrom a neuspěl v přijímacích zkouškách. Muzete mi poradit,jak postupovat dál,aby mel nejake dalsi vzdelani a ne jen základní

Dobrý den mám syna s Aspergerovým syndromem, který má velký problém s větším kolektivem absolutně nevyhledává přátele a vyhýbá se jakémukoli styku s lidmi, nejraději je jen doma. Můj dotaz zní zda je v České republice možné po ZŠ studovat střední školu dálkově. Děkuji Míša

Moc děkuji

Nevím, zdali máte již odpověď, ale škola Březová na Moravě...škola na konci světa je to, co hledáte. A ta škola i přístup jsou perfektní, stačí motivační dopis panu řediteli